Ano, i programování je jedno z nejnebezpečnějších povolání vůbec, jde o sedavé stresuplné zaměstnání, které navíc zásadní měrou vede programátora ke špatnému životnímu stylu! Ne nadarmo se říká, že se programátoři nedožijí 40, koluje to mezi nimi pořád, nikdo si neuvědomuje důvod.
Sedíte ve své "open space" kukaňce, takže Vám pořád někdo přes rameno kouká za zády (velmi nepříjemné), máte svůj plán úkolů rozpracovaný pomalu do minuty a pravidelně jej někdo nabourává, "Ještě udělej todle, musí se to stihnout do zítra!!!" a navíc do toho máte 2 hodinový zásek, takže to kolikrát zavání přesčasem, prací v noci nebo přes noc. A čas na pauzu, procházku nebo protažení? Hahaha . . .
Základ dobrého jídla programátorů je stejk
Programátoři moc neřeší, co jedí, takže v nejbližší oblíbené restrauraci si den co den objednávají stále to samé. Typický jídelníček může vypadat:
stejk se sýrem, broskví s kroketami + cola/džus- stejk s kaší a okurkou + cola/džus
- pizza + cola/džus
- kuřecí plátek s americkým bramborem + cola/džus
- 2x Bigburger a hranolky + cola/džus
- vepřová krkovice s hranolkami a tatarkou + cola/džus
- špagety + cola/džus
Ono se pak není čemu divit, že se mnozí programátoři ve 25+ začnou hezky zakulacovat.
Svačinka musí být
O svačinkách si rádi dají nějaké to tiramisu, buchtu nebo koláč, od těch "hodných", kdo upekli nebo koupili něco sladkého ke kávě. A ano, pravidelný přísun kafe až 8-10 káv denně! To nesmí chybět, což vede mimo jiné k fatální dehydrataci.
Když to shrneme:
stres a frustrace- žádný pohyb
- nezdravé stravování
- žádná rozmanitá strava
- žádná zelenina
- dehydratace
To je recept na možná fatální selhání typu infarkt, mrtvice, ale také vážných skrytých onemocnění. Obezita a karpální tunely jsou u programátorů běžnou věcí.
Přežil jsem návštěvu lékaře
Nebyl jsem vyjímka a zlomový okamžik pro mne byl, když z výsledků krve vyplynulo, že krom karpálů mám vcelku banální problém, dnu (nemoc králů). Což dle vysvětlení tedy znamená, že bych měl po zbytek života pojídat prášky. (ve věku kolem 30 let)
Programátorské analytické myšlení a fobie z prášků mě nezradila a hned jsem odvětil "A není nějaká alternativa?", "Co třeba zhubnout?". Odpověď od obvodní lékařky byla také pohotová, "Ale, vždyť jste hubený." (měl jsem něco přes 100kg :-/ ) " a todle jsou jen ty nejslabší prášky, to je v pohodě." Po naléhání, zda by to opravdu nešlo nějak jinak, mi prozradila, že můžu zkusit nějakou dietu, omezit maso a tak... A pak za 2 měsíce uvidíme, zda se to nezlepší. Souhlasil jsem a ona si recept na prášky vytiskla a dala stranou. WTF?
Super, vyváznul jsem a co teď? Jako programátor mám velkou zkušenost s vyhledáváním informací a jejich "nasáváním", takže jsem se pustil do práce. Samozřejmě obezita a životospráva má na dnu zásadní efekt, takže jsem nasadil diety a studoval dál. Zhubnout za 2 měsíce 30 kg však nejde a riskovat, že při rozpouštění tuků se do krve dostane větší množství kyselin a paní lékařka mi nakáže prášky, jsem z principu nechtěl. Proto jsem se rozhodl počkat s testy, až vše bude podle mých představ. Žádné problémy jsem však již nezaznamenal, naopak... Odezněli i karpální tunely a po dalších zjištění, přečtení příběhů a získání dalších zkušeností moje potřeba po návštěvě paní lékařky klesla zcela na nulu.
Jak nepřežít?
V alternativní realitě, kdy bych si pilulky vzal, by to pravděpodobně vypadalo následovně: Problém by odezněl, já bych zobal pilule a chodil pravidelně na návštěvu k paní lékařce, která by mi upravovala dávkování léků. Problém by se NEŘEŠIL! Časem by se přišlo na další zdravotní problém, který by vyřešil jiný prášek až do chvíle, kdy by mé zdecimované tělo zabil stres z práce nebo se přišlo na nějakou fatálnější nemoc, kdy bych se ocitl opět na rozcestí, ale kdy už by druhá cesta byla trnitá, nejistá a již velmi obtížná!
Já jsem utekl a co vy?
Programátor Petr
Sponzor centrum-o-zdravi.cz
